Beskydsummer fest (SK)

04.09. 2006, Hans

Tak jsme se naskládali s krámama do aut a vyrazili na Slovensko.

Cesta probíhala dlouze, ale flaškový pívo a jiný věci to dokázali zpříjemnit. Nepříjemnej však zůstal úsek cesty, kterej byl tvořen starou panelovou silnicí. No kdo tohle vymyslel! Dal bych mu kolo bez sedla a teď si po tom jezdi celej den…Zlatá asfaltka! Ta se sice bez záplat tak často nepotká, ale aspoň to tak debilně pravidelně nedrncá

Za Valmezem jsme navštívili místo, kde se letos konal fesťák Hrachovka, jenž jsme někteří navštívili a přestože se nakonec program na poslední den poněkud neuskutečnil, přeci jen se nám tam líbilo. Bursík by měl radost, páč plac, kterej byl sprostě pokosen na hrubé strnisko, po tři dny válcován od bagančat, kristusek a nevim čeho všeho co se dá na lidskou čapu narvat, včetně její nahoty, se krásně zelenal. Aj z hřiště, kde bylo stanový městečko, se ozývala kulisa fotbalovýho mače. Asi hráli v mačkách, pač to hřiště mělo povrch tvrdej jako šutr, neboť jsme si tehdá z Hrachovky dovezli místo stanovejch kolíků vejvrtky a jiný zvohejbaniny.

Pokračovali jsme dál, vstříc hranici, jenž rozkrojila Československo a ukrátila nám hymnu o pasáž nad tatrů sa blíská, což byla vodjakživa pěkná sypačka. A tady nás za svodidly a pangety obklopovalo hájenství pohanského boha Radegasta - krajina Beskyd. A poutače na hotely a hotýlky. Kdepak, bordely to nebyly, to by musel bejt trochu jinej směr aj hranice. Ani sádrový trpaslíci tu nebyly. Bordel se asi sem tam po pangetech válel, ale to se skutečně nejednalo o stanoviště pohlavní turistiky, ale jen o to, že když je někdo sráč, vyhodí co chce a kam chce. Nu a za chvíli už jsme byly na Slovensku. Přejet hranici se nijak moc nelišilo od přejetí do jinýho vokresu. Ale to víte, bouda s celníkem tu stála a člověk aspoň musel ukázat snahu vytáhnout občanku, aby nespadla závora a jemu čelist.

Turzovka je celkem kousek od hranic, takže jsme se po Slovensku zase tak moc neprojeli. Po chvíli jsme dorazili do místa dění. Vypadalo to tam sympaticky. 2 stage, jedna punk – rocková a na druhý byl hopec, taky tam prskali do mikrofónu a DJ´s. Pořadatelé zřejmě nechtěli ponechat nic náhodě, páč členové security týmu byly dost těžce oděni. My jsme taky nechtěli ponechat nic náhodě, tak sme ještě ve vlasti nakoupili ingredience na "tupovinu" a začali to míchat do petek. Tupovina je stav, který vzniká poté, co si koupíte levný víno a smícháte ho s levnou kolou a to potom popíjíte. Prostě polejvák, ale my tomu říkáme tupovina. Pak rychle naladit a de se na to. Hrálo se moc hezky. Akorát jsme se po každé písničce zbíhaly doprostřed podia, kde byla odložena ona tupovina. Pod podiem to sice nevřelo, ale lidičky na lavičkách přírodního amfiteátru vyzařovali optimismus a bedlivě poslouchali. Původně sme měli mít 35 minut času na hraní, ale když to uplynulo, bylo nám řečeno, že máme dalších 45. To nám udělalo radost. Těch 35 minut fakt znělo hrozivě a pravdivě, neboť snad již při zvukovce nad nás začali členové Konfliktu věšet svoji fangli. Ale sluníčko svítilo a tak jsme do toho ještě řízli a přitom nad náma vlál docela jinej prapor. Bylo to fajn.

Sbalili jsme si saky paky a usedli na lavičku, kde se nechalo pěkně sedět, poslouchat Konflikty a další kapelky a popíjet tupovinu. I když teda po Konfliktech se stage spíše přeměnila v popovou. Nu tak jsme taky pívo koštnuli, aj guláš. Taky proběhla komunikace s braťja, no a postupem času to tak příjemně plynulo, prostě tak jako…no jak bych to…..no zkrátka jsme si pili až vypily a šli spát pod hvězdnou oblohu. Mykey šel teda do auta a Cemr se zbudil pod transformátorem. Za to ale nemůže, páč holt asi má rád svý řemeslo.

Za plotem balili podium a jen co jsme se doprobírali, rozjeli jsme se zpět směr domov. Cestou jsme navštívili ochod a hospůdku, pojedli, popili a naplánovali na odpoledne kulturní program zpáteční cesty. Vyhrály Mladečské jeskyně. Zato tamní průvodkyně to s náma spíše prohrála, ale pod skvosty, jež zplodila příroda a zub času, holt člověka paradoxně napadaj myšlenky blbý jak vagón bláta. To je marný. Do hlavy se tam nikdo nepraštil a tak po kulturní zastávce už jenom ubíhala krajnice do Poličky.

No a to by bylo. Zájezd jsme přežili a prožili. Děkujeme moc pořadatelům za pozvání a přejeme úspěšný další ročník Beskyd summer festu.