Strachujov

25.11. 2006, Hans

V sobotu k večeru udělal Mykey něco pro rodinu a vyvezl nás do Strachujova. Prosvištěli jsme temnou říší, slovutnou to poslední baštou metalu Jimramovem a Strachujov už byl co by cihlou dohodil.

U kulturáku nás uvítal pan pořadatel, z kterýho se záhy vyklubal správnej řízek. Sotva jsme se rozkoukali po sále a natahaly krámy, čapl mě, Čecha a jeho ženu Džejn a zavedl nás k sobě domů na koštování slivovičky. A tak jsme kafrali v kuchyni, zatímco v děckým pokoji ladil Pták s Dankenem z Posledního konfliktu bicí. Slivovička se pěkně pila, sem tam prolítla nějaká ta historka a tak nám to vlastně pěkně začalo. Když zbývalo v lahvi pár hltů, odebrali jsme se zpátky do kulturáku, páč už měla začínat první kapela a taky že jako ten zbytek necháme Cemrovi, aby taky polil jazyk. No a taky už dorazila moje žena, Karkí, Mejval a ještě do auta přibrali poličskýho Mansona.

Večer nastartoval Výkup jablek, následoval Nedorost, Sněžná slepota, Poslední konflikt a potom náš kvintet, smyčců pustý. Pěkně se poslouchalo, leč dojem místy kazila akustika sálu, který již asi půlstoletí prožil a v dobách své největší slávy se patrně ani nenadál, že jednou pozře do svých útrob věcí podobných. Pro pivíčko se muselo chodit venkem, sejít pár schodů a pod sálem byla nálevna. "Na stojáka vožer se!" přesně vystihuje její interiér. Však pár vejletů sem časem začínalo zmáhat Čecha, ale na Sněžnou slepota si aj skočit šel, ba dokonce s Cemrem vystřihly ploužák jako z firemního večírku. A tady se nějak začaly dít věci. Pan pořadatel začínal být v dobrém rozmaru, i když teda všechna čest, i podnapilého chlapce snesl z balkónu a tak to zvládal sakumprásk tak nějak všechno. Potěšil mě tancem brouček, což spočívá v tom, že ležíte na zemi na zádech a máváte rukama a nohama, jako kdyby jste simulovali chůzi brouka. Sněžná slepota po čase usedla k večeři v nálevně. Nu, úplný spiklenecký doupě. Gulášek vypadal chutně, ale nachomejtl jsem se k tomu s Cemrem a musely jsme si do nich rejpnout, že je to nějak podivný že v celý obci není slyšet štěkot a kdo ví... Chvíli jsme poseděli a pak zase hybaj na sál.

Pár lidí se natrousilo a taky už se lecjaká líc rudě zbarvila kořalkou či pivem. I dal jsem si preventivně tureckou kávičku. Na kávu měli moc pěknej hrníček. Žadná plastová svině, ale echt keramika. No zkrátka hrnek na kafe. Sotva jsem dopil, neunikl jsem panu pořadateli jenž mě uchvátil a šlo se na stopičku. No musel jsem po chvíli přece utýct, páč by to špatně skončilo. No, pak jsme hrábli do strun. To že od minulé akce nebyla kloudná zkouška bylo sakra znát. Tudíž se na příště polepšíme. Domnívám se že pan pořadatel si během toho vyhlídl Kočku ze Sněžnej slepoty a notně ho vyspravil, protože ten se potom začal plácat sálem jak třtina ve větru a před kulturákem byl naložen nejprve do našeho auta, pročež Mykey zasáhl, neb by mu tam mohl udělat kočičinec. Nakonec byl nacpán do správný káry, zavřen, odvezen. No a my jsme se zbalili a šly dolů do nálevny na večeři. Byla vynikající a navíc se k tomu přinatrefil Hrušák a nasypal do nás pár vtipů. A tak se večer nachýlil k ránu a k cestě k domovu. Ale kultúra to byla! Příčku "Pitomec na konec" jsem obsadil já. Když jsme dojeli do Poličky, zjistil jsem, že moje bunda s klíčema vod kéru v kapse visí ve Strachujově a ještě mě nenapadlo nic lepšího, než k tomu mít blbý kecy. No to jsem posral. Rumovej brainstorming se začal projevovat. A tak ještě jednou tam a pak už vopravdu zpátky, neboť hodiny na kostele už třískaly pět ráno.

Pan pořadatel budiž opěvován, neboť to byla fajnová akce. A jeho domácí slivovička, tak ta vůbec psala. Škoda že nebyla moc velká účast. Ne že by tam nebyla ani noha, ale pár lidí navíc by bylo přece jen ku prospěchu a pan pořadatel by to jistě uvítal. Tak třeba zase někdy ve Stracháči a hlavně v nálevně pod sálem, páč to byla místnost s charakterem!