Petrušov a Choceň

27.01. 2007, Hans

Po pátečním plesu se asi taky třeba někdo trápil, ale vono to všechno záleželo na tom, kterak si vypil a co si to pil.

Inu v sobotu v podvečer, něco po pátej už místo kravaty na krku dlí hrubý šál, na nohách bagančata místo zdobných čárlstonek, kdež to nejedny zanechaly podrážku na parketě a cpeme se do auta. Zasněženou krajinou, jako z Ladovejch vobrázků, eném ty děcka už taj nesáňkujou a asi si radši něco sypou do frňáku a což taky, vono by si v tomhle podvečerním tmoucím času museli přidrátovat na rohačky šajnovku, se suneme vstříc hájovně v Petrušově. Mykeyův zelenej drak krájel sněhový jazyky, naštěstí tam žádná blondýna neseděla a luft v autě zase nevjorskej hadrkór z repráku a hož jsme tam spočinuly. Z hájovny nevyběhne Véna ani hajnej Straka nečumí ze zápraží po barevnejch baňkách na plotě, tak bereme za kliku. Kamínka jim tam hycovaly až to voči přivíralo, pivíčko pěnilo, slivovička barvila skráně a známé tváře se přívětivě zubili. Jirka Chairpoodojc to tam zvukově rychtoval, aj projekci promítal a tak jsme zahráli panu oslavenci Rumovi nějaký ty narozeninový trachtace. Do člověka tam vstoupil klid, že se i pracky přestaly klepat a Pták nasadil vostrý tempo až Čech rupnul jeden z těch drátů, co se mu plazej po pražcích kytáry. Slíbil, že se na příště polepší a navštíví hudebniny. Tak copak viď, nahradilo se to strunou z basy a von ten tuning tomu dával taky šťávu. Joj, ale spěcháme. Ještě na bigbít do Chocně. V Petrušově to ale měli hezký. Já jsem si třeba pěkně zazpíval s jedním z účastníků, zatímco Čech se s tou strunou pachtil. Nedá se ale svítit tak šupem směr Choceň. Neopomenuli jsme se ale ještě rozloučit a jedem.

Jak se tam tak blížíme, začíná bejt trochu hlad a benzinka nikde. Tam se totiž nechá koupit ňákej žvanec, kávička no a pívo flaškový tam taky mejvaj. Zatrsakr všude zavřeno a při kručení v pajšlu dou všechny můzy do prdele. Cák se dalo dělat. Ještě že v Chocni točej poličský pivíčko. To vono už taky zažehná hlad. A de se na to. Rozbalíme to na podiu a pustíme do interiéru hospody Pod Kaštany první písničku. Nějakej tanečník se našel a pěkně se hrálo, akorát trumpetka místy zaskřehotala, ale Honzík Čechojc pravil že to mělo alternativní nádech. Pták měl ten den vůbec nějakou řezací náladu a tak to tady taky pěkně pral. No bodejť, když si tu air cobru ke kopáku pořídil. Místama jsme se na sebe s Cemrem ani nestíhali ksichtit. Ale dyk to mosí bejt. Rozloučili jsme se s Chocní, dali si poslední jedenáctku a hrnem se k domovu, když najednou v Litomyšli září neón a benzínka se na nás tlemí a říká zastav vole. Zastávka cestou domů je pěkný pořízení. A pak už to nejni daleko. Plácáme vo tom co a jak následující tejden, esli to teda nahrajem, když jsme v Petrušově poudali že příště dovezeme už novej ten nosič songů a blinkr brzda tak sme doma. No doma, v klubu tom Divadelním v Poličce.