TK Fest No. 1

25.04. 2009, CZ

Osádku Mykejovy šelmy na TK fest do Trhovej Kamenice tvořila tentokrát pětice Mykej - Pták - CZ - Hans - a Pája (Hansova snoubenka a Mykejovo ségra), která řídila. Cemr nejel, z různejch, zejména pak rodinnejch důvodů.

Vyrazili jsme až po devátej hodině, přestože akce začínala už někdy ve tři nebo kdy, my měli hrát až poslední, a tak bylo fůra času a my jsme ještě stihli pivčo v Klubu v Poličce. Cesta probíhala celkem v klidu. Akorát Mykej, sedíce na místě spolujezdce, neustále kibicoval Páju ("Dej si tam čtyřku, dělejjj!", "Jeď tady pomalu, kurvadopiče!" a "No najeď si víc dopředu... eště... STŮJ! A teďka couvej... BACHA! No tak jeď né ty vole!" apod.). Já bych Šelmu řídit nechtěl a obdivoval jsem Páju, že měla svatou trpělivost s těma jeho kecama. Asi už si za ty léta zvykla. Klasická čůrpauza v Hlinsku na benzínce, klasický chvilkový bloudění na místě určení a pak klasickej komo-kulturák. A Pták ihned začal větřit: "Hej ty vole kam sme to přijeli! Tady nás akorát tak vemou klackem po hubě!" a jeho obavy byly snad oprávněný. Hned u vchodu seděla jenom jedna jakási slečna a plakala(asi zlomený srdce. Nebo vylitý pívo.). Šelmu jsme zatankovali z boku budovy na takový jakoby parkoviště, a ještě než Pája stačila vypnout motor, Pták zase: "No to snad ne. Další - čum!" - a měl recht. Vedle ledabyle pohozený hromady armatur a bordelu seděla další borka a taky vzlykala. No nic, bylo nám po tom prd a tak jsme teda zamířili dovnitř. Nešlo minout Ubrečenou I. a Pták: "Nebul. Život je krásnej!" "Není!!!..."

Se slečnou Kristýnou, hlavním pořadatelem (nebo jednou z hlavních), jsme pořešili veškerý administrativní záležitosti (cesťák, poukázky na pití a baštu - což je vždycky sympatický...) a pak si vzdychla, jak je blbý, že tam přišlo málo lidí. No, je fakt, že pytel se s nima zrovna netrh´. Bodejť, když jsou tam lidi zvyklý - jak sama poznamenala - přijít leda tak na zábavovku, která zahraje přinejmenším Kabáti a Jahody mražený. Tak jsem jí řek´, že tak to bohužel chodí, s prvním ročníkem to holt bejvá vošajstlich a ať si z toho nic nedělá. To samý jsem pozdějš několikrát opakoval Mešitovi, jejímu borcovi, kterej to taky pořádal. Ten se ze všeho toho stresu, že prodělaj, pěkně zcákal. Kristýně Pták vyprávěl o těch dvou plačkách před kulturákem. Kristýna: "Fakt?" Říkám: "Fakt. A tak sme nevěděli, jestli je to tady tak tragický, nebo jestli maj´ tak tragickej život." A Kristýna: "Nó, tak to doufám, že ten život..." S největší pravděpodobností nic hroznýho těm holkám nepřála, ale ta odpověď mě docela pobavila.

Pája s Šelmou couvala k zadním dveřím, kudyma se nosil aparát, a Mykej převedl prozatímní vrchol svojí autoškolácký obscese: roztržitě skočil přímo před zadek (poměrně rychle) couvajícího auta a zatímco se skoro nechal přeject, mlátil jako posedlej do skla zadních dveří. Pája teda zastavila, my jsme na to vejrali jako půl prdele z křoví a Mykej na obranu vysvětlil: "No dyť... dyť už minula ty dveře!" Takže jsme se tomu chlámali a Mykej zase smečoval: "Nojóó, hlavně že když ty krámy nabíráme před zkušebnou, tak tam dycky musim zastavit přesně na milimetr, že jo vole!"

Stihli jsme ještě celý D.O.P., který hráli pěkně, to jsem si pomlaskával. Z toho mála lidí, co tam bylo, se utvořil docela slušnej kotel, a tak to bylo fajn. Zvuk teda žádnej šlágr, ale s tím holt zvukař nic nenadělá, když tam skoro nikdo není. Pak jsme se, jakožto poslední kapela, začali rychtovat my. Já měl půjčený Cemrovo kombo a hnedka kiks. Nešel zapojit kabel z hlavy (komba) do bedny, páč tam chyběla matička a byl zapadlej ten sráč, co se do něho strká ten kabel (tu matičku mu ztratil Anciáš z Extinction, my to furt říkáme, že je to celý zlo a hrůza z pekla vytažená!:)). Nakonec se ale s pomocí zvukaře a jeho šroubováku podařilo a spustili jsme. A náš výkon? Čert ví, ale bylo to takový nadivoko, odposlechy chrchlaly, takže Fógl nic neslyšel a tak se chytal spíš popaměti a místama to mrvil, pročež jsem se zase nechytal já a mrvil to taky. Hansek byl vypitej jak brus a tak mu moc nefungovaly pracky a pozdějš si to stále nesmyslně vyčítal. No ale i tak se několik tanečníků našlo, i když jejich počet měl spíš sestupnou tendenci. Což objektivně nepřičítám ani tak naší gramlavosti, jako spíš faktu, že pokud tam většina z nich byla už od těch tří... inu... to už se nějakej ten tajtrlík v krvi podepíše na bdělosti občana.

Sbalili jsme krámy, já si dal ještě epesní gulage, páč jsem na rozdíl od ostatních nechtěl prošustrovat poukázku na chálku, pokecal s Mešitou a když hodil čelo, rozloučili jsme se i s ostatníma pořadatelema a práskli do bot. Cestou domů nic, jen Mykej (o něco míň) kibicoval. Chvilku jsme ještě sedli v klubu a pak spát.

Já osobně jsem si to v Trhovce užil, o tom žádná, jen teda přeju (s klidným svědomím řeknu, že za celou kapelu) pořadatelskejm, aby se jim to zaplatilo a nechť se do budoucna daří - hlavně co do návštěvnosti - o něco líp.