Vánoční Rumpál

26.12. 2009, Hans

...tak nevim, lijou tam? Sedím si takhle v kulturním poličským stánku (v tom vejš, dóle bych nevydržel do přestávky ve skoro půl třetí hodiny trvajícím představení a musel jít močit, bo tam pívo patří ke všem atrakcím). Jiráskovo Petrolínka v sobě jímajíc bandu ochmelků chystajících kasací, probíhá v plným proudu. A jo, beztak jak slezou z podia do šatny, tak lijou, je mi to jasný. No tak hlavně až CZ sleze z podia, tak aby nebyl nacejpranej jak paleta pod kádí s kaprama. Halt to k těm vánocům připatřívá.

...sms plácne vo displej a von to Kočičí pán: Já jen že už odpadly 2 kapely! Tak jestli se na to taky nevyserete!? My ne, dojedeme. Dávám rychlou vodpověď a taky přišvizdí další holub, že už tři kapely odpadly. Jak tak vidím mlynáře, učitelskýho a sekerníka jak stojí před lípou se sekerou v ruce a hájí se hordám vyžranejch vrchnostních pazgřivců, představím si Kočku a Boba, jak s kytárama v ruce hájí své staré právo kulturního servisu U Rumpála. Tristní je to. A tak po sukcesu na konci Petrolínky chlejstnem rychle pívo dóle v klubu, je tam už lepčí cejtění nežli nahóře mezi saky a šlajfkami a beztoho tam má taky na botě někdo hovno jako já, a šup do Ptákovic legendárního hvězdnýho korábu a perem to do Svitav. Radši se CZ neptám, kolik jich urval mezi nástupama. Ale což, nejlepší herci jsou ti, kteří sou takový, jak hrajou. Prostě vopravdický a červenou frgolu není jim třeba pastelkou přikrášlovat.

U Rumpála je klid, ale schyluje se k dalším dvěma písním a Zdeněk má prst na spoušti revoluce. Jen zmáčknout! A budou pouliční lampy vohnutý pod váhou buržoustů! Kocórek nás vítá nadšeně, Bob dostává do teplejch Pátera s recepisem aby to dal vychladit a nepřelejval do pulitru! Von si šelma myslel, že sem mu do tý flaši nachčíl. Tak voni nás zase beztak vítali tak huronsky, páč jim vodpadly kapely. A máš to! Ale nic ve zlym, U Rumpála to vře jak v kotli s polívkou pro chudý děti, kam se dycky kdejaká sračka sejpla. Zdeněk zabíjí pohledem, pan Kočka se dal do tance se smetákem, až řinčí sklo. Pak Bob dělá provazy a pívo šmakuje jak utopenec ráno po šrotu. Taškařice to je zkrátka jak vyšitá singrovic strojem. Jen ty lidi už maj vícero karakter kurvy a tak Janě Rumpáloví zranění přivodili, churota! Vláda, která šáhne na cenu píva, musí zákonitě padnout. A rabulist, kterej šáhne na výčepní by měl taky padnout, a sic držkou na betůnek, schodek, či jinčí soklík. Macháček si stěžoval, že se tu málo hulí. Tak jo, třeba měl pravdu, ale lije se tu fest! Národ močáků, cejpranců a zhubykýbldělačů! Ale nasazení to teda je. Však taky ve vejklenku naproti výčepu se nejeden apoštol hrbý a přepisuje historii, páč by se ve dvejřkách vorloje pražskýho míhnul s pívem a ne s nějakym vercajkem živnost značícím. Štrejchnem si taky a nějaký pecky tam nasypem. Cák to už tak máš, někteří raději odešli než sme začali hrát, jiní zvostali a pak poudali, že týho nelitují. A pak už se to balí, nějaká ta kořala probíhá. Inu, je vidět, že se společnost mění a již není jen reků a hrdinů, jak to kdysi z pravidla bejvalo, ale také hrdinek. Například Lucka Kočkovic zachránila Kocoura tím, že se obětovala a stopečku za něj raději vypila, než by mu bylo druhý den zlovolno a nedej flaškový si nablil do misky s mlíčkem. A co Páter? Bob si moc nestěžoval, šel patrně do sebe. Ale recepis nedodržel a přelil si to do pulitru. A tak co by teda pak chtěl, aby to nějak chutnalo. Takhle to přelejvali dycinky štamgasti ve starým hajzlbáru a mě to dycky tak vytáčelo! Jako kdybys křupavej chleba, ještě teplej z pece namáčel do melty. Sou prostě věci mezi nebem a zemí, který nepochopím a ani nechci.

Je to zbalený, do novýho roku popřáný a jede se. Nalejzám k Mykeyovi a kucím z Chátry 76 do auta a pojedu s ním do Čertoprcí. Ptákojc koráb už fičí domů. Jak se tak Mykey rozjíždí a já zběžně ohledám Mílu vedle na sedačce, že dnes kuckat vskutku nebude a nemusím být ve střehu, najednou nás dohání ladným sprinterským pohybem (aby ne, když si dal předtím s kytarou takovej strečink a nohy perfektně protáhl) Bob a křičí, že sme tam nechali koberec, kterej bral sebou Méďa pod bicí. Hoj ty pazůr, ještě že tak! Koberec, na kterým sou otisky noh konferečního stolku a fleky od chlebíčků, by v parádním pokoji po čas vánoční, kdy maj lidi k sobě blíž, jistě chyběl. No jen co se potý rozjedem, zase se Bob prčí a dohání nás. Tentokráte to bylo, že vycpali kopák mikinama, aby ho zatlumily a jak tak není nejteplejc, ač kalendářně by měl bejt sajgon povětší, si vzpomněli, že jim budou cestou domů chybět. A pak už se dělo prdlajs, jen cesta, odraz odrazků patníků, občas pouliční osvětlení, šak to znáte z vyprávění Hanzelky a Zikmunda. Snad jen to nebyl Rumpál poslední a každá voda zase steče dolů a Kraken se probudí.